Přeji si, aby komunikace mezi muži a ženami byla jasnější a laskavější. A protože jsem žena a také ke mně na osobní konzultace více přicházejí ženy, chtěla bych jim předat pár zkušeností.

Když se spolu muž a žena cítí dobře, nepotřebují rady, jak spolu komunikovat. (Snad jen kromě rady, že je dobré “hrát s odkrytými kartami”.) Jenže život přináší řadu situací, kdy se vše jaksi zamotá a najednou, jako by vedle sebe žili dva cizinci, kteří nerozumí řeči toho druhého. Žena touží muži vysvětlit své stanovisko tak, aby vše správně pochopil. Muž to chápe jako poučování a reaguje útokem (“Dej už mi konečně pokoj.”) nebo útěkem (do práce, do hospody, za kamarády...).

V takové situaci může někdy přímo zázračně zafungovat dopis nebo třeba email. Žena vlastně napíše dva dopisy. První (dlouhý) pro sebe a druhý (krátký) pak může dát muži.

Oba dopisy začínají stejně: “Můj drahý muži, mám tě ráda, vážím si tě a budu ráda, když spolu zestárneme. Uvědomuji si, že v poslední době jsem často podrážděná (hádavá, plačtivá...).

A tady vzniká odbočka k prvnímu dopisu. Tady je prostor, aby se žena vypsala ze všech svých emocí: Připadám si hrozně, jen po mě křičíš, s ničím mi nepomůžeš... představovala jsem si to úplně jinak... /Někdy pomáhá, když si žena představí, že naproti ní sedí její nejlepší kamarádka. Taková kamarádka, které může všechno říct, které se může vybrečet na rameni, před kterou může nadávat a křičet... /Tato část dopisu je VELMI důležitá. Je třeba psát a psát. Popsat situace, v kterých se žena cítí hrozně. Popsat, jak by si přála, aby se muž choval...

V průběhu psaní se ukáže to, co je pro tuto chvíli nejdůležitější. Někdy to může být jen jedna věc - například jedno odpoledne v týdnu pro sebe (bez muže a dětí) nebo si žena uvědomí, že potřebuje pracovat na zkrácený úvazek, aby nebyla permanentně uhoněná... Důležité je, aby si žena DOVOLILA pojmenovat to, co potřebuje. Nevadí, když svá přání trošku přežene, protože až tato fáze psaní skončí, tak se nad dopisem v klidu zamyslí a pak něco z toho napíše svému muži.

Už samotné psaní dopisu je léčivé. My ženy občas jdeme životem jako s klapkami na očích - práce, péče o děti, muže, domácnost. Hlavně být výkonná, hlavně dělat vše správně... A pak býváme podrážděné, protivné, plačtivé, unavené, nemocné... a máme pocit, že za to může něco, co je vně nás (naše práce, náš muž, naše divoké děti...). Jenže to vůbec není pravda. Může za to to, že se neumíme zastavit, že se neumíme samy sebe zeptat, co potřebujeme pro to, abychom byly šťastné a spokojené. Psaní dopisu nám v tom může pomoci. Může nás vrátit k sobě.

Když tato fáze proběhne, máme vyhráno. Pak už je snadné dokončit dopis, který dostane muž. (Uvědomuji si, že v poslední době jsem podrážděná), je to tím, že jsem zapomněla odpočívat. Budu si to víc hlídat a tebe chci poprosit abys jednou za týden (nejlépe v...) přišel z práce dřív a vzal děti na procházku...a o víkendu... Muži napíšete dvě-tři věci, které vám pomohou být spokojenější. Pak je ještě dobré napsat něco ve smyslu “Dej mi vědět, jestli je to takto možné nebo třeba něco navrhni. Mám tě ráda a chci, aby nám spolu bylo dobře.”

Pokud žena v průběhu psaní zjistí, že “Mám tě ráda a vážím si tě” už dávno neplatí, tak je mnohem mnohem lepší napsat: “Budu ráda, když zůstaneme přátelé i když se rozejdeme. Pojďme se domluvit, jak to zařídit, abychom oba byli spokojeni. Navrhuji..."

Možná se zdá, že toto povídání nesouvisí s naším zdravím, ale souvisí. Určitě více než polovina žen přichází se zdravotními problémy způsobenými potlačenými emocemi, nenasloucháním sama sobě, hledáním problému vně místo uvnitř. Psaní dopisu (ať už muži nebo sama sobě) může vnést světlo do zamotaných vztahů a může být jedním z důležitých kroků na cestě k obnovení rovnováhy a zdraví.