Proč mluvit v létě o strachu? Strach přece z pohledu TČM patří ledvinám, které jsou na úplně opačné straně pentagramu (jsou nejjinovější, kdežto srdce - vládce léta- je nejjangovější). Právě proto! To, co by nám v zimě (období ledvin a tmy) připadalo těžké a hrozivé, to nám teď sluneční svit pomůže prosvětlit, spálit – a bude po strachu.

Blokáda plic a nemožnost mluvit mi nadělily nečekané volno. Poděkovala jsem svému tělu, které vždycky dělá dobře svou práci, a když jsem se dospala, vytáhla jsem knížky Sanay Roman. Tato dáma funguje jako Channel – knihy jí diktuje její duchovní průvodce Orin. Mou pozornost přitáhla kniha Osobní síla skrze uvědomění, která mi byla doposud nejméně blízká. Teď ale přišla její chvíle. Otevřela jsem ji a čtu: „Abyste se osvobodili od strachu, pohlédněte mu do tváře, neboť to, nač pohlédnete, se rozplyne ve světle vědomí“. To je přece ono! Také se mi v životě stalo, že jsme se s nějakou situací neuměla úplně vyrovnat a tak jsem ji zastrčila do skříně, pod koberec… jak je komu libo. Jenže taková věc se ve skříni neztratí ani neuzdraví a tak jsem ji musela časem vytáhnout (mnohdy donucena bolestnými okolnosti) a vyrovnat se s ní (projevit emoce, odpustit někomu či sobě…).

Jak poznáme, že nám ve skříni sedí kostlivec? Třeba tak, že se ve shonu všedních dní na chvíli zastavíme a poctivě se sami sebe zeptáme, odkud se bere občasný pocit stísněnosti, nespokojenosti, frustrace? Čím to, že někdy nemáme trpělivost s našimi nejbližšími ani sami se sebou? Jak to, že nám občas chybí energie, ať jsme vyspaní nebo ne? Proč nemůžeme usnout a co nás to pořád budí, když dobře víme, že nám ráno spánek bude chybět? Když do takového kostlivce šťouchneme, možná se zvedne vlna emocí – bude se nám chtít křičet, plakat, něco rozbít… SUPER. Udělejme to. Není nutné nikomu ublížit - jsme přece o samotě (i když občas je trocha křiku ozdravná). A pak se na toto staré zranění podíváme novým, dospělejším, laskavějším pohledem: „Pohlížím na každou situaci s láskou.“ „Ctím Tvou cestu a propouštím Tě s láskou“… Možná to tehdy moc bolelo a mysleli jsme si, že to nikdy bolet nepřestane. Teď ale přišla chvíle, kdy jsme našli odvahu a ochotu starou bolest přetavit v pochopení a odpuštění. Vždyť koneckonců každý z nás dělá vždycky jen to, na co v dané chvíli stačí.

Někdy nemusí být strach způsoben starými traumaty. Třeba se jen bojíme, že nebudeme dost dobří pro život (dost pracovití, dost starostliví, dost vzdělaní, dost milující…). Naučili jsme se, že člověk má hodnotu jen tehdy, když vytváří hodnoty a tak pracujeme, studujeme, sportujeme, pečujeme… Honíme se, abychom stihli víc a víc, a zapomínáme, že chvíle tichého usebrání je často mnohem potřebnější. Když ale začneme hledat vnitřní klid a pochopíme, že máme právo milovat sami sebe bezpodmínečně už teď (ne až budeme mít lepší práci nebo o deset kilo méně), jsme na cestě k lásce. A tam, kde je láska, není pro strach místo.

Která rostlina nám může pomoci? Třeba rozmarýna (bylina radosti a odvahy) nebo mateřídouška (voňavá náruč milující matky) nebo omamně vonící kvetoucí lípa.

A které polodrahokamy? Například křišťál (zvláště ve formě krystalu) svou čistou energií jako šípem zasáhne a rozpustí strach. Černé kameny – obsidián, onyx, hematit, šungit a zvláště černý turmalín jsou silně ochranné (nedovolí, aby nad námi strach získal nadvládu). Růžové a zelené kameny (růženín, růžový opál, rodochrozit, rodonit, avanturín, amazonit, malachit) jsou zase ochránci srdce a posilují lásku.
Přeji krásné, láskyplné léto. L.P.