a touží se zbavit starých a nepotřebných programů, táhnoucích se po řadu generací. Tyto programy mohou být v různých rodech různé: “Musím být silná, aby má rodina přežila”. “Jsem povinná se obětovat - na mě vůbec nezáleží.” “Muži ženám ubližují”. “Když nebudu dost krásná (laskavá, dokonalá...), tak mě nikdo nebude mít rád”...To, co mají společné je, že už ženám nepomáhají.  

To, jak mohou být tyto staré vzorce chování zničující ukazuje i fakt, že jen dnes jsem si povídala s dvěma ženami kolem čtyřicítky, které měly řadu zdravotních problémů a teprve při našem povídání si uvědomily, že naplňují vzorec své matky. V obou případech šlo o vzorec: "Nemohu změnit svůj život (nemám na to sílu, nemám na to právo...)”.  

Teď si ale představme rod tvrdých silných žen. Pradědeček padnul ve válce a prababička sama vychovala osm dětí. Dřela od rána do večera a opravdu neměla čas být na děti laskavá. Každé dítě mělo své povinnosti a běda, když nebyly splněny. Tato tvrdost a síla pomohly rodině přežít. Babička byla zvyklá dřít a o všechno se postarat, takže dědečka k ničemu moc nepustila a ten se naučil utíkat před jejími příkazy na ryby. Maminka se doma naučila, že takhle vypadá normální život, a tak si napoprvé vybrala partnera bohéma a živila jeho i jejich společné dítě. Pak už toho na ni bylo moc a rozvedla se, ale zase si našla muže, kterého víc zajímají kamarádi a hospoda. Takže nezbývá než zatnout zuby...A teď tu stojí dospělá dcera, která touží zažívat láskyplný vztah s mužem, ale začíná si uvědomovat, že jí to nejde. Z nějakého důvodu přitahuje slabé partnery, o které se nemůže opřít. Je to logické, vyzařuje totiž energii, která říká: “Jsme silná a tvrdá žena, všechno zvládnu sama...”  

Na rozdíl od své maminky a babičky si ale začíná uvědomovat, že to ona je tvůrcem svého života a že může tohle “rodové prokletí” zlomit.  

Na začátku cesty se někdy stává, že žena chování své matky odsuzuje. Nechce být stejná jako ona a má pocit, že musí bojovat, aby se z vlivu matky osvobodila. To celý proces komplikuje. Dospělá žena má plné právo žít svůj život podle svého. Když jí její matka mluví do života, tak je v pořádku, když jí řekne: “Mami, vím, že máš na toto jiný názor. Vážím si tě, ale udělám to podle svého.”  

NIKDY ale nesmí žena svou matku odsuzovat.  Žena, která odsuzuje svou matku nemůže být nikdy opravdu šťastná. Nevědomě si přivolává problémy a nemoc. (Totéž platí o muži, který odsuzuje svého otce.) 

Když se žena rozhodne vědomě a laskavě tvořit svůj život, může jí její rodová linie dodat sílu a odvahu. A pomoci může i tento rituál: 

Nejprve doporučuji zapálit svíčku, chvíli pozorovat plamen a volně dýchat. Mým přáním je, aby rituál přinesl prospěch všem. Pak se postavím a představím si, jak přede mnou stojí moje maminka a za ní babička a prababička a praprababička... Vidím ty nádherné ženy, ze kterých jsem vzešla a řeknu jim:  

“Milá maminko, babičko, prababičko a všechny ženy v mé linii - děkuji Vám. Z celého srdce Vám děkuji, protože jen díky Vám tady dnes stojím. Vím, že Vaše životy nebyly vždy lehké, ale Vy jste výzvu života přijaly, a proto já dnes mohu žít. Stojím tu dnes před Vámi a chci poprosit, abyste mi pomohly odložit vše, co je staré a nepotřebné. Někdy si připadám, jako bych na zádech měla baťoh plný těžkých kamenů, které mě táhnou k zemi. Teď jsem ale připravena všechny staré programy odložit. Pomozte mi prosím.”  

Představím si, jak ze zad snímám těžký vak a pokládám ho na zem. Pak poprosím matku Zemi, aby tento náklad přijala a přeměnila kameny ve výživu. “Děkuji.” 

Cítím se tak lehká a vidím, jak se ženy naproti mně radují. Usměju se na ně a řeknu: “Děkuji Vám za pomoc a prosím o Vaše požehnání, neboť se chystám vykročit do nového života.” Vidím, jak mi všechny ženy žehnají a děkuji jim. 

Udělám krok dopředu a vidím, jak také ženy jdou ke mně a vytvoří kolem mě kruh. Naproti mně stojí maminka, vedle ní babička, prababička... Všechny ženy se na mě usmívají a zahrnují mě láskou. Stojím uprostřed jejich kruhu a cítím jejich radost, lásku a podporu. Jsou tak šťastné, že se konečně našla žena, která se rozhodla zahojit staré rány a vykročit k radosti. Mé srdce je otevřené a láska všech žen ho plní, takže přetéká láskou a vyzařuje lásku do širého okolí. Ještě chvíli si užívám tu radost a štěstí a pak se ženy postaví za mě. Přímo za mými zády stojí maminka, za ní babička, prababička, praprababička...  

Kdykoliv potřebuji, mohu se o ženy ve své linii opřít. Jsou to silné, laskavé a milující ženy, které mi dodávají pocit bezpečí a kryjí mi záda. “Děkuji.” LP