prostě proč nemohou šéfovat mužům. Říkal: "Kdo je silnější (Kdo víc uzvedne)? Muž. Kdo je inteligentnější (Kdo podal víc patentů, kdo dostal víc Nobelových cen za vědu...)? Muž. Kdo rychleji reaguje, běhá...? Muž... Žena prostě patří k plotně.” Chvíli jsem ho se zájmem poslouchala a na jedné straně jsem měla chuť dát mu pěstí do zubů (Byl v hodnocení ženské inteligence značně nevybíravý). A zároveň jsem se pro sebe uvnitř tiše smála, protože měl pravdu. V kritériích, která si stanovil je opravdu muž silnější než žena. Když dva sportovci (muž a žena) mají stejnou výšku a stejnou váhu a stejně trénují, tak větší výkon podá muž.  

To ale vůbec neznamená, že muž je silnější než žena. Žena je totiž silnější v něčem jiném. V napojení na intuici. Ve schopnosti dovolit věcem, aby se staly samy. V laskavé péči. V empatii, v pochopení. Když muž a žena mají pečovat o novorozence, bude to přirozenější pro ženu. Propojí se s dítětem, vnímá jeho potřeby a reaguje na ně.  

Tam, kde chce muž prosadit svůj záměr, tam většinou použije intelekt a sílu. Ženě často stačí vyslat svůj záměr (myslet na něj a případně o něm mluvit) a věci se samy dají do pohybu. Najednou se objeví někdo, kdo poradí, někdo, kdo pomůže... 

Když je muž ve své síle, řekne: “Dokážu to”. 

Když je žena vědomá své síly, řekne: “Dovolím to”. 

Muži mezi sebou přirozeně soutěží a je to v pořádku. “Já vylezu na vyšší skálu. Já vybuduju větší firmu...” Tohle posouvá hranice. Mezi ženami je ale přirozené sesterství. Ženská energie nesoutěží, ale sdílí a pomáhá. Když ženy soutěží mezi sebou (nemyslím ve sportu), je to smutný pohled. Pomlouvání, závist, odsuzování - to jsou projevy zraněné ženy. Žena, která si je vědoma své ženské síly nikoho pomlouvat nebude. Je přející. Má radost z úspěchu druhého člověka. Znám takové ženy a je jich čím dál, tím víc. 

Naše západní společnost je tak silně orientovaná mužsky (na výkon), že sílu ženy často neumí ocenit. A ani samy ženy si často nejsou své síly vědomy a občas o ni vlastně nestojí. Snaží se s muži srovnávat v mužských disciplínách a pak bývají frustrované a pokud v tlaku na sebe nepovolí, tak onemocní. Ne, že by ženy nemohly uspět (a často také uspějí), jen je to stojí spoustu sil. Když je v manažerské funkci žena, která se chová velmi mužsky (je soutěživá, snaží se ukázat, že zvládne víc než muži), bude to těžké pro ni i pro muže okolo. Muž má ženu chránit. Celá jeho podstata touží chránit ženu. Jak ale může chránit někoho, kdo z něj dělá blbce a snaží se mu dokázat, že je mužštější než on.  

Když jsou si muž i žena vědomi své síly, nepotřebují spolu soutěžit. Mohou se mít vzájemně v úctě a žít v harmonii. Pak spolu vytvářejí monádu (jin a jang). Muž je bílá (jangová) energie, ale je v něm i černé kolečko (zárodek jinu) a žena je černá (jinová) energie, ale je v ní i bílé kolečko (zárodek jangu). Když je to třeba, muž zvládne pečovat o novorozence a žena zvládne svým bystrým intelektem řídit mezinárodní firmu. Když k sobě ale přistoupí jako muž a žena, krásně to mezi nimi jiskří. Nejsou to pouze dva kamarádi, kteří spolu sdílejí domácnost, jsou to MUŽ a ŽENA. 

Muž je pak skála a žena je studánka, který vyvěrá na úpatí skály. Skála chrání studánku, aby ji slunce nevysušilo a aby ji nezaneslo listí. Studánka zase skálu vyživuje svou chladivou energií. Kdyby skála studánku nechránila, studánka by zahynula. Kdyby studánka skálu nechladila, nevyživovala by ji svou energií, skála by popraskala a rozdrobila by se. Když se vzájemně podporují, jsou oba silní.